Posted in RECENZE

Poušť v plamenech ∞ Pro nový úsvit

Pouštních příběhů u nás do češtiny ještě moc přeloženo nebylo, přitom se právě tohle prostředí dostalo v zahraničí do velké obliby. Mnoha autorům vnuklo nápad k vytvoření vlastního světa, případně se nechali přímo inspirovat pohádkami Tisíce a jedné noci a pustili se do retelingů.

Poušť v plamen by pak v sobě měla ukrývat ještě trochu toho westernu a vím, že právě tím odradila nakonec pár lidí, aby se pustili do čtení. Jak to tedy nakonec vlastně je? Ten westernový nádech se do příběhu dostal pouze skrze všude přítomný střelný prach. Jinak si můžete být jistí, že to písku budete mít plné boty. S radostí budete sledovat autorčinu mytologii a legendy, které začnou během čtení ožívat. A to je stále jenom zlomek toho všeho…

Amání rozhodně netouží stát se novou manželkou svého strýce, rozhodne se proto opustit jejich zapadlé městečko Prachov. K tomu ovšem potřebuje v první řadě plný měšec. Proto se v přestrojení za kluka vypraví na střeleckou soutěž, kde potkává mladíka Jina a setkání s tímto tajemných cizincem zpečetí její osud… nakonec neprchá jen před strýcem, ale v patách jí je i vražedná sultánova armáda.

Co jsem si naprosto zamilovala byly legendy, které se u lidu pouště tradují už celá století. Autorka nám na pozadí příběhu vykresluje historii svých národů, i příběhy o mýtických tvorech. Když se pak s některými střetneme i v průběhu našeho putovaní, působí náhle mnohem důmyslněji. Ale jak by tomu mohlo být jinak, když jsme už o nich zaslechli tolik děsivých historek?

Dost se mi líbilo, že je hrdince naprosto ukradené, že kolem ní probíhá nějaká revoluce… prostě se jen stará o vlastní zadek. Vždyť ani nemá za co by bojovala. Neříkám že nedospěje do bodu, kdy jí to začne vrtat hlavou, ale ten vstup je pozvolný. A to mi jinde dost chybí.

Tohle písečné dobrodružství se čte opravdu hrozně dobře, až si říkám, že nic jiného byste ani vědět nepotřebovali. S tím jak dokáže autorka čtenáře vtáhnout do svého světa, je až s podivem, že jde o její prvotinu.

V samotné dějové lince jsou ještě znát nějaká ta malá zaváhání. Trošku to vrzalo především v momentech, kdy bylo znát, že se nám tu tvoří půda pro další díl. Ovšem mrkněte na tu krásnou obálku, neodpustili byste rázem knize skoro všechny její nedostatky?

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek > Continue reading „Poušť v plamenech ∞ Pro nový úsvit“

Posted in ∞ BOOKISH ∞, HUMBOOK

5 věcí, které se mi nelíbily na Humbooku

Co naplat, i když se třeba akce chystá celý rok, vždy se najde nějaká ta chybička. Proto jsou pak i hrozně fajn reporty návštěvníků. Protože ze strany organizátorů může ledasco vypadat úplně jinak. Takže se nebojte a pište jako o život, z první ruky vím, že v Albatros Media se na všechny ohlasy moc těší 🙂

Co se pak týká těch chybiček, je třeba rozeznávat mezi oprávněnými výtkami a povrchnějšími výmysly účastníků. (Třeba ta řada na podpisy autorek byla vážně mega obří, ale psaní obouruč ani jedna zatím neovládá, takže to je věc, která se opravdu neurychlí. Každý komu ten podpis za to stál, si prostě počkal.)

Continue reading „5 věcí, které se mi nelíbily na Humbooku“

Posted in RECENZE

Mycelium: Jantarové oči ∞ Existuje pět posvátných drog (a mnoho otazníků)

Tak se mi zdá, že Mycelium bude asi pěkně komplikovaná série, nic pro žádný padavky, ale pořádný zažrance české fantastiky, respektive sci-fi… a já stále nějak nevím, ale myslím že na tohle asi nemám dost vysokou sarži. Jsem teda ta padavka?

Dávám velké plus za nápad, vůbec už se nedivím, proč Vilma Kadlečková pracovala na téhle sérii tolik let, vytvořila totiž úplně nové universum. Ale obří mínus si vysloužila ta neskutečná táhlost, hlavně úplně zbytečná. Vždyť postavy se nám dost jasně vykreslily hned při prvních setkáních a svého archetypu se pak už drží zuby nehty. (Tady máme jednu nánu, tady jednoho chytrolína… no fajn, přeháním, ale to se občas může.) Vůbec jsme tedy nemuseli zabředávat do jejich myšlenkových pochodů tak hrozně hluboko. Co hluboko, vracet se k tomu samému stále znovu a točit se díky tomu v kruzích.

Před námi leží 26. století, na Zemi se dostali tajemní Össeané a mimo tolik žádané nové technologie, se na planetu dostává i jejich kult vesmírných Lodí. Pomalu se však odkrývají i jejich krvavé oběti pro Hmyzího boha, přitom lidé stále vědí tak málo. A to se teď možná změní.

Prvních sto stran jsem četla s obrovským nadšením. Vždyť tohle je zase úplně něco nového! Jednoduše miluju nové světy, to odhalování, ty nové možnosti, ale i komplikace. Hrozně ráda všemu přicházím na kloub. Jenže tady z toho ani po přečtení celé knihy nejsem moc moudrá. Chápu, jde o první knihu ze šestidílné série, ale možná by ten úvod mohl být opravdu trochu více uvádějící a méně zavádějící. (Třeba i obyčejný slovníček těch mnoha nových pojmů by dost pomohl.)

Každopádně má tahle série opravdu krásné obálky a to natolik, že by jim mnohem víc slušel hardback. Mám doma i druhý díl a bylo mi řečeno, že od třetího je Mycelium vážně pecka. Ale nevím jestli jsem ochotná takhle dlouho čekat…

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek > Continue reading „Mycelium: Jantarové oči ∞ Existuje pět posvátných drog (a mnoho otazníků)“