Posted in RECENZE

Poušť v plamenech ∞ Pro nový úsvit

Pouštních příběhů u nás do češtiny ještě moc přeloženo nebylo, přitom se právě tohle prostředí dostalo v zahraničí do velké obliby. Mnoha autorům vnuklo nápad k vytvoření vlastního světa, případně se nechali přímo inspirovat pohádkami Tisíce a jedné noci a pustili se do retelingů.

Poušť v plamen by pak v sobě měla ukrývat ještě trochu toho westernu a vím, že právě tím odradila nakonec pár lidí, aby se pustili do čtení. Jak to tedy nakonec vlastně je? Ten westernový nádech se do příběhu dostal pouze skrze všude přítomný střelný prach. Jinak si můžete být jistí, že to písku budete mít plné boty. S radostí budete sledovat autorčinu mytologii a legendy, které začnou během čtení ožívat. A to je stále jenom zlomek toho všeho…

Amání rozhodně netouží stát se novou manželkou svého strýce, rozhodne se proto opustit jejich zapadlé městečko Prachov. K tomu ovšem potřebuje v první řadě plný měšec. Proto se v přestrojení za kluka vypraví na střeleckou soutěž, kde potkává mladíka Jina a setkání s tímto tajemných cizincem zpečetí její osud… nakonec neprchá jen před strýcem, ale v patách jí je i vražedná sultánova armáda.

Co jsem si naprosto zamilovala byly legendy, které se u lidu pouště tradují už celá století. Autorka nám na pozadí příběhu vykresluje historii svých národů, i příběhy o mýtických tvorech. Když se pak s některými střetneme i v průběhu našeho putovaní, působí náhle mnohem důmyslněji. Ale jak by tomu mohlo být jinak, když jsme už o nich zaslechli tolik děsivých historek?

Dost se mi líbilo, že je hrdince naprosto ukradené, že kolem ní probíhá nějaká revoluce… prostě se jen stará o vlastní zadek. Vždyť ani nemá za co by bojovala. Neříkám že nedospěje do bodu, kdy jí to začne vrtat hlavou, ale ten vstup je pozvolný. A to mi jinde dost chybí.

Tohle písečné dobrodružství se čte opravdu hrozně dobře, až si říkám, že nic jiného byste ani vědět nepotřebovali. S tím jak dokáže autorka čtenáře vtáhnout do svého světa, je až s podivem, že jde o její prvotinu.

V samotné dějové lince jsou ještě znát nějaká ta malá zaváhání. Trošku to vrzalo především v momentech, kdy bylo znát, že se nám tu tvoří půda pro další díl. Ovšem mrkněte na tu krásnou obálku, neodpustili byste rázem knize skoro všechny její nedostatky?

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek > Continue reading „Poušť v plamenech ∞ Pro nový úsvit“

Posted in RECENZE

Mycelium: Jantarové oči ∞ Existuje pět posvátných drog (a mnoho otazníků)

Tak se mi zdá, že Mycelium bude asi pěkně komplikovaná série, nic pro žádný padavky, ale pořádný zažrance české fantastiky, respektive sci-fi… a já stále nějak nevím, ale myslím že na tohle asi nemám dost vysokou sarži. Jsem teda ta padavka?

Dávám velké plus za nápad, vůbec už se nedivím, proč Vilma Kadlečková pracovala na téhle sérii tolik let, vytvořila totiž úplně nové universum. Ale obří mínus si vysloužila ta neskutečná táhlost, hlavně úplně zbytečná. Vždyť postavy se nám dost jasně vykreslily hned při prvních setkáních a svého archetypu se pak už drží zuby nehty. (Tady máme jednu nánu, tady jednoho chytrolína… no fajn, přeháním, ale to se občas může.) Vůbec jsme tedy nemuseli zabředávat do jejich myšlenkových pochodů tak hrozně hluboko. Co hluboko, vracet se k tomu samému stále znovu a točit se díky tomu v kruzích.

Před námi leží 26. století, na Zemi se dostali tajemní Össeané a mimo tolik žádané nové technologie, se na planetu dostává i jejich kult vesmírných Lodí. Pomalu se však odkrývají i jejich krvavé oběti pro Hmyzího boha, přitom lidé stále vědí tak málo. A to se teď možná změní.

Prvních sto stran jsem četla s obrovským nadšením. Vždyť tohle je zase úplně něco nového! Jednoduše miluju nové světy, to odhalování, ty nové možnosti, ale i komplikace. Hrozně ráda všemu přicházím na kloub. Jenže tady z toho ani po přečtení celé knihy nejsem moc moudrá. Chápu, jde o první knihu ze šestidílné série, ale možná by ten úvod mohl být opravdu trochu více uvádějící a méně zavádějící. (Třeba i obyčejný slovníček těch mnoha nových pojmů by dost pomohl.)

Každopádně má tahle série opravdu krásné obálky a to natolik, že by jim mnohem víc slušel hardback. Mám doma i druhý díl a bylo mi řečeno, že od třetího je Mycelium vážně pecka. Ale nevím jestli jsem ochotná takhle dlouho čekat…

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek > Continue reading „Mycelium: Jantarové oči ∞ Existuje pět posvátných drog (a mnoho otazníků)“

Posted in RECENZE

Šest vran ∞ Tahle mise je jedna velká hazardní hra

Šest vran je kniha, která by rozhodně neměla nikomu uniknout. A budeme-li upřímní, nedá se v knihkupectví ani přehlédnout. Když mi přišel ještě původní recenzní výtisk, překvapila mě na první pohled jeho velikost, ale myslela jsem si, že je to jeho specialitka. Pořádný rozměr ale zůstal i finální knize a každý čtenář jistě ocení, že i u nás Šest vran vyšlo s krásnými černými okraji stránek. Hned po otevření pak narazíte na dvě nádherné mapky, ke kterým se budete v průběhu čtení hrozně rádi vracet. (No co si budeme povídat, po vizuální stránce je to fakt pecka!)

Leigh Bardugo nás bere do nového fantasy světa, který již před Šesti vranami vykreslila v sérii Shadow and Bone (u nás Griša: Světlo a stíny). Pokud se tak stejně jako já vrhnete nejdříve na Šest vran, je třeba počítat s tím, že se budete muset k některým principům dopracovat sami. Skvělé postavy a svižně plynoucí děj, vám ale tuhle snahu hned vzápětí bohatě vynahradí.

Snažit se představit, o co v téhle knize půjde, je až mile prosté. Stačí totiž provést jeden jasně nesplnitelný úkol a získat za to pořádný balík peněz. To je hlavní důvod, proč se nakonec na tuhle sebevražednou misi vydá Kaz Brekker. Ten se z obyčejného zlodějíčka postupně vytáhl až na elitního kšeftaře a v podsvětí je o něm dost slyšet. Všechno promýšlí do nejmenších detailů, takže si k ruce přibere dalších pět sakra zajímavých osob. A to, že si jdou vzájemně všichni trochu po krku? Však ono mu to nakonec ještě bude hrát do karet.

Tím ale všechna jednoduchost příběhu končí.  Je plný lstí a za každým splněným úkolem, již čeká nová překážka. Přesně takhle má vypadat dobrá young adultovka. I na trefných dialozích je znát, že tohle psaní muselo Leigh Bardugo vážně bavit.

Autorka v téhle knize sáhla hned po pěti vypravěčích, ale šesti hlavních postavách, charakterově natolik odlišných, že si snad každý může najít svého oblíbence. Za sebe ale můžu říct, že než tahle parádní jízda skončila, nerada jsem se loučila úplně se všemi. Dostáváme se totiž i do minulosti každého hrdiny a zjisťujeme, co ho zavedlo až sem. Přitom žádné růžové okamžiky nečekejte – Kaz, Inej, Matthias, Nina, Jasper a Wylan – na růžích ustláno neměli.

Jediné co dokáže ze čtení docela nepříjemně vytrhnout jsou překlepy a nelíbivé kopance překladu. Moc jsem například nechápala, že i když nese kniha název Šest vran, získal Kaz Brekker přezdívku Krkavec, záhy jsem ale zjistila, že to nebylo nedostatkem mé chápavosti, ale přestřelila tady sama překladatelka (Kaz je v originále Dirtyhands). A to nebyl jediný přešlap, kdy vám pak utíká celý smysl některých pasáží. Přesto si myslím, že většina čtenářů se zrovna nad tímhle ani nepozastaví, jestli bohužel nebo bohudík je věc do pranice… já bych každému přála, aby si tuhle knihu maximálně užil, protože příběh je na to jedinečný dost.

Těžko pak uvěřit, že zrovna Šest vran patří pouze do duologie a mě tak čeká už jen jediný díl s takhle skvělými hrdiny. Leigh Bardugo se ale hodlá svého vymyšleného světa držet ještě nějakou chvilku. Kromě Griši a Šesti vran, vyšla 26.9. také povídková sbírka s pohádkami/mýty (The Language of Thorns: Midnight Tales and Dangerous Magic). Tohle vše byste měli stihnout přečíst do roku 2019, kdy začne vycházet nová série, navazující na události Griši.

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek >

Continue reading „Šest vran ∞ Tahle mise je jedna velká hazardní hra“

Posted in RECENZE

Univerzita výjimečných: Zkouška ∞ Ani těm nejlepším se nedá věřit

Joelle Charbonneau letos dojede 7. října na Humbook a mně se v půlce září udělalo trochu nevolno, když jsem zjistila, že mi zbývá necelý měsíc, abych dohnala svou neznalost, co se týče její spisovatelské tvorby.

Teď si říkám, že jsem měla šáhnout po její jednohubce Stačí jen chtít, protože bych se alespoň neuvázala k další sérii. Ovšem pravdou zůstává, že po přečtení Zkoušky na ni stejně asi jednou dojde. Čímž jsem tedy rovnou odhalila, že tohle není vůbec špatné čtení. Dokonce mě až překvapuje, že i když je příběh vlastně v základu hodně jednoduchý, najde se zde i pár zajímavých myšlenek, které mají poukázat hlavně na to, že každý si má vážit toho co má či získá.

Ocitáme se ve světě zničeném válkou. Když si lidé uvědomili svou chybu, bylo již příliš pozdě a tak se teď jen velmi pomalu daří revitalizovat původní oblasti. Tam kde se lidé usadili, vznikly jednotlivé kolonie a je třeba těch nejschopnějších, aby se mohly dále rozrůstat. A od toho je zde Univerzita, která má vzdělávat ty nejlepší mladé lidi, ale než se na ni někdo takový dostane, musí projít Testováním. Cia vždy snila o tom, že se Testování zúčastní, ale velmi brzy zjistí, že špatně zodpovězená otázka bude jejím nejmenším problémem…

Podobnost s Hunger Games je dost výrazná, ale tenhle fakt vám nikdo nezamlčuje od samotného začátku. Upřímně, velmi mnoho dystopických sérií zabíhá přesně tímto směrem, protože se z toho na poměrně dlouhou chvíli stal středobod totoho žánru. A tak i tady postavy odhalují, že jejích svět je v mnohém jiný…

Nemůžu říct, že by mi hrdinové přirostli k srdci, ale příběhem jsem stejně proplula dost příjemně (vlastně až moc). Krátké věty a ukončování kapitol právě na těch správných místech, je ta nejlepší autorská finta. Kdo by chtěl zavřít knihu ve chvíli, kdy jde o všechno?

Právě proto jsem čekala, že na úplném konci najdu něco opravdu neskutečného, po čem budu chtít ihned objednávat druhý díl. Ale v tomto ohledu bylo moje očekávání asi až moc velké. Vlastně jsem se naopak začala trochu bát, co pokračování přinese. Do dnes jsem totiž úplně nenašla dystopickou sérii, u které by byly další díly lepší, než ten první.

Zkoušku si užijete, ale přeci si plný počet hvězdiček nezaslouží. I přes krutost některých okamžiků to bylo stále odpočinkové sladké čtení a to mě trochu mate. Ne že bych u young adult čekala, že se mi budou vnitřnosti vařit napětím, ale alespoň s ohledem na žánr by to mohlo trochu víc drncat.

Je sice skvělé, že nevíte, co dalšího si autorka připraví, ale trochu se jí nepodařilo vyrovnat napětí u jednotlivých postav. Natolik se věnovala důkladnému propracování hlavní hrdinky, až z ní vytvořila někoho, kdo má na každý problém ten správný fígl. Škoda, že nepřenechala nějaký i druhým, protože díky tomu není třeba se více stresovat, Cia si se vším poradí… třeba si naběhne až v pokračování. 

Continue reading „Univerzita výjimečných: Zkouška ∞ Ani těm nejlepším se nedá věřit“

Posted in RECENZE

Oko za oko ∞ Další pekelně čtivá young adult, kde holky vystrkují drápky

Ta obálka je hrozně něžná, co říkáte? Nebýt toho názvu, čekala bych milý letní románek. Jenže právě ten název to celé rozsekne hned na začátku. Tady půjde o pomstu a typické holčičí vyškrábávání očí půjde trochu stranou, na efekt je mnohem lepší hrát trochu z povzdálí.

Překvapilo mě, jak hrozně čtivá tahle kniha byla, nebýt brzkého vstávání druhý den, asi bych jí dala na jeden zátah. Tohle je podle mě typický znak dobrých young adult knížek, jazyk není těžký a tak prostě jen plujete po stránkách a necháte se unášet příběhem. A i když je zrovna u téhle knihy jasné, že budeme sledovat trojici pomstychtívých slečen, až po +sto stranách se do toho holky opravdu opřou. Do popředí se prvně dostávají poměrně vážná témata a přitom je příběh stále hodně svižný a nikde nezadrhává.

Odplatnou rozehrávku trénují holky docela dlouho a pravdou je, že nepřichází s ničím, co už by před nimi svět neviděl. Oko za oko napsala Jenny Han spolu s Siobhan Vivian, vždycky mě pak zajímavá, jak taková spolupráce vlastně vypadala. Tenhle příběh vypráví autorky přímo očima Mary, Lillie a Kat. Každá je úplně jiná, ale pojí je křivda od těch, které považovaly za kamarády a kamarádky. Kat je ta drsná, Mary je nesmělá a Lillia… ta je tak od každého trochu – jen chudák, holka jedna pitomá, kamarádí s tou největší mrchou pod sluncem.

Moc se mi libilo, jak byly do všech pohledů holek vsunuty i okamžiky z jejich minulosti, všechny ty chvíle, které budovaly jejich aktuální osobnost. Nejen že to bylo pro příběh příhodné, ale bylo to opravdu i hrozně dobře napsané. Nebýt těchto částí, asi by mi příběh neubíhal vůbec tak rychle a těmhle skvělým flashbackům se navíc daří i vytrnou knihu z průměrnosti.

Stále si ale tak trochu nevím rady s mysteriózním nádechem, který tahle kniha ke konci nabírala. Nějak se snažím si tuhle alternativu moc nepřipouštět a hodit to spíš na nešťastné náhody. Ze strany autorek to beru jako podvádění, ale jak to je doopravdy se dozvíme až v pokračovaní. Otevřený konec svádí k mnoha otázkám, které pro mě skončily hodnocením lepšího průměru. Uvidíme co bude dál, čtivé to je pekelně, jen to autorky nesmí přehánět s nadpřirozenem, nějak se mi zrovna sem nehodí.

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek > Continue reading „Oko za oko ∞ Další pekelně čtivá young adult, kde holky vystrkují drápky“

Posted in RECENZE

Falešný polibek je přesně ten důvod, proč věřit ve skvělé YA knihy

Než jsem se do téhle knihy pustila, přelítla jsem anotaci jen tak na oko. Stačilo mi totiž pár slov v prvním odstavci, aby mě tenhle příběh více zaujal. Zaznělo tam něco o tradicích a příbězích z dávného světa a že to celé princezně Lie moc nevoní, protože jí to podsouvá politický sňatek s někým, koho vůbec nezná. A tak před tím vším uteče. (Přičemž ponížený princ se vydá za ní, i když ho celá tahle věc spíš nadchne a pobaví.)

Že je to hned tady trochu okoukané? Možná, ale taky je to stále hrozně dobrý motiv a Mary E. Pearson ho ve svém Falešném polibku použila moc dobře, doslova si vzala to nejlepší a přidala ještě něco navíc. Za princeznou se totiž nevydá jen princ, ale i vrah. Barbarům by se docela hodilo, kdyby Lia zmizela ze světa úplně a oni tak znepřátelili země, které měl sňatek stmelit. A do toho nechybí ani nějaké ty intriky od dvora.

Asi i díku tomu má tahle kniha téměř 400 stran, rozehráno je ze všech stran, přitom vás krátké kapitoly nebudou chtít pustit. Nejsou totiž jen z pohledu Lii, své místo zde má i princ a vrah, což jsou zatraceně zajímavé postavy 😉

Lia utíká se svou kamarádkou Pauline, mnoho dní se trmácí na konec země, ale až ve chvíli, kdy přesedá ze sedla koně na hřbet obyčejného osla,  si Lia uvědomuje, že už opravdu ztratila korunku. Lia zatíná zuby a začíná pracovat v hostinci, který vlastní Paulinina amita – teta, kmotra přesně v tenhle moment jsem začala mít Liu opravdu ráda. Bez přetvářky přizná, že na takovou těžkou práci není zvyklá, ale přitom má čirou radost z vědomí, že tohle si teď vybrala sama. Že je konečně tvůrcem vlastní budoucnosti.

Princ i vrah vstupují do příběhu opravdu šikovně a to jak si autorka hrála s jejich vyprávěním mě hrozně bavilo. Nemůžete si být jistí na čem vlastně jste. Tradice sebou nesou i zajímavé nové náboženství, které není nijak složité. To ovšem neplatí o historii tohoto světa, i když nám zatím bylo odhaleno pramálo. Celá kniha je navíc propletená starými písněmi, u kterých jsem si nemohla dlouho pomoct, ale i když jsem chápala, že jejich záměrem je docílit magického tajemna, zněly mi většinu času stejně jako pouhé bláboly. (Ale já jsem vždycky byla spíš ten typ „věštby-jsou-jen-snůška-keců-aka-Hermiona“.)

Falešný Polibek je skvělým zástupcem YA žánru, chování postav dává smysl, není umělé a tak není problém se s postavami sžít. Nabubřelé tlučhubky, v roli hlavních hrdinek, se mi už trochu okoukaly a tak jsem hrozně ráda za Liu, která si zaslouží najít své štěstí. Z počátku to vypadá, že bude úplně stačit obyčejná láska, ale Lia začíná objevovat i svůj vrozený dar, který tolik let potlačovala. Musím ocenit, že autorka nešla hned po nějakých velkých schopnostech, i když čeho se v budoucnu dočkáme je zatím hodně neurčité.

Co mi k naprosté dokonalosti chybělo byl uzavřenější konec, sice mám napínání dost ráda, o to víc, když skončí takhle na první pohled bezvýchodně, ale tady mi přišel příběh vyloženě neúplný. Ale prosím pěkně, přečtěte si to! Já se do Falešného polibku snad až naivně zakoukala… a už se nemůžu dočkat, až budu tuhle knihu mít i v papírové podobě. A divíte se snad – viděli jste už tu obálku!? 

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek > Continue reading „Falešný polibek je přesně ten důvod, proč věřit ve skvělé YA knihy“

Posted in RECENZE

Krycí jméno Verity ∞ Mlč zachráníš životy

„Zkusíme to jinak,“ řekl mi von Linden. „Čím by ses nechala podplatit?“ A tak jsem mu řekla, že bych chtěla zpátky oblečení.

Krycí jméno Verity jsem měla doma už tak dlouho, že mi zůstala v paměti jen mlhavá představa, o čem by kniha vlastně měla být. A ono se dá trochu říct, že to nevíte do poslední chvíle. Celou dobu je to hodně neurčité čtení, jenže… jak chcete předpovědět něčí budoucnost během války? Když každý plán závisí na tom, jestli postavy přečkají další den. A tak zde některé linky končí kam, kde byste to nečekali. Ale to mě na tom hrozně baví a zároveň je děsivě smutné.

Ráda bych poupravila seznam deseti věcí, kterých se bojím.
Zima. (Svůj strach ze tmy jsem vyměnila za Maddiinu hrůzu z chladu. Teď už mi tma nevadí, zvlášť pokud je ticho.)

První část pro mě byla trochu hůře stravitelná, je dost popisná a musíte v ní ten příběh o něco více hledat. Hodně mě mrzelo, že vždy když to začalo být opravdu zajímavé, došel náckům papír… a to doslovně. Naše hrdinka totiž má tu smůlu, že byla nešťastnou náhodou prozrazena a tak se ji dostalo mnoha poct, které gestapo uštědřuje svým nepřátelským vězňům. A aby získala alespoň trochu času, rozhodne se spolupracovat, chce totiž vypovědět svůj příběh.

Vypráví o svém přátelství utkaném v době války a odhaluje tak i postup své kamarádky mezi opravdové letce. A ta to jako ženský letec měla samozřejmě o něco těžší.

„Lži! Lži jim, ty krávo pitomá! Řekni jim cokoli! Přestaň si hrát na mučednici a LŽI!

Tahle kniha je krásná hlavně ve svých detailech, málo co říká autorka přímo, ale na konci dokáže propojit i zprvu bezvýznamné kousky. V téhle knize hraje pod krycím jménem pomalu každý druhý, někdo to dělá kvůli svému přesvědčení a jiný chce prostě jen přežít. Zatímco v první části dostáváme jednoduše fakta a příběhy z minulosti, teprve v druhé části vše začíná opravdu vřít.

Zvláštní zde byl především pohled na vojáky gestapa, byl totiž hrozně lidský. Pro někoho jsou to zrůdy, pro jiného otec, syn či manžel. Tohle je druhá světová válka zase trochu jinýma očima. Musím se přiznat, že jsem na začátku vůbec nečekala, že mě nakonec Krycí jméno Verity tak chytne. Docela dlouho mi trvalo, než jsem v knize našla to nejlepší, začátek se příliš táhl. Naštěstí jsem ale ve čtení nepolevila a pokud jste tuhle knihu dosud odkládali stejně jako já, určitě to napravte.

Pro další informace o knize si rozklikněte celý článek > Continue reading „Krycí jméno Verity ∞ Mlč zachráníš životy“