Posted in RECENZE

Univerzita výjimečných: Zkouška ∞ Ani těm nejlepším se nedá věřit

Joelle Charbonneau letos dojede 7. října na Humbook a mně se v půlce září udělalo trochu nevolno, když jsem zjistila, že mi zbývá necelý měsíc, abych dohnala svou neznalost, co se týče její spisovatelské tvorby.

Teď si říkám, že jsem měla šáhnout po její jednohubce Stačí jen chtít, protože bych se alespoň neuvázala k další sérii. Ovšem pravdou zůstává, že po přečtení Zkoušky na ni stejně asi jednou dojde. Čímž jsem tedy rovnou odhalila, že tohle není vůbec špatné čtení. Dokonce mě až překvapuje, že i když je příběh vlastně v základu hodně jednoduchý, najde se zde i pár zajímavých myšlenek, které mají poukázat hlavně na to, že každý si má vážit toho co má či získá.

Ocitáme se ve světě zničeném válkou. Když si lidé uvědomili svou chybu, bylo již příliš pozdě a tak se teď jen velmi pomalu daří revitalizovat původní oblasti. Tam kde se lidé usadili, vznikly jednotlivé kolonie a je třeba těch nejschopnějších, aby se mohly dále rozrůstat. A od toho je zde Univerzita, která má vzdělávat ty nejlepší mladé lidi, ale než se na ni někdo takový dostane, musí projít Testováním. Cia vždy snila o tom, že se Testování zúčastní, ale velmi brzy zjistí, že špatně zodpovězená otázka bude jejím nejmenším problémem…

Podobnost s Hunger Games je dost výrazná, ale tenhle fakt vám nikdo nezamlčuje od samotného začátku. Upřímně, velmi mnoho dystopických sérií zabíhá přesně tímto směrem, protože se z toho na poměrně dlouhou chvíli stal středobod totoho žánru. A tak i tady postavy odhalují, že jejích svět je v mnohém jiný…

Nemůžu říct, že by mi hrdinové přirostli k srdci, ale příběhem jsem stejně proplula dost příjemně (vlastně až moc). Krátké věty a ukončování kapitol právě na těch správných místech, je ta nejlepší autorská finta. Kdo by chtěl zavřít knihu ve chvíli, kdy jde o všechno?

Právě proto jsem čekala, že na úplném konci najdu něco opravdu neskutečného, po čem budu chtít ihned objednávat druhý díl. Ale v tomto ohledu bylo moje očekávání asi až moc velké. Vlastně jsem se naopak začala trochu bát, co pokračování přinese. Do dnes jsem totiž úplně nenašla dystopickou sérii, u které by byly další díly lepší, než ten první.

Zkoušku si užijete, ale přeci si plný počet hvězdiček nezaslouží. I přes krutost některých okamžiků to bylo stále odpočinkové sladké čtení a to mě trochu mate. Ne že bych u young adult čekala, že se mi budou vnitřnosti vařit napětím, ale alespoň s ohledem na žánr by to mohlo trochu víc drncat.

Je sice skvělé, že nevíte, co dalšího si autorka připraví, ale trochu se jí nepodařilo vyrovnat napětí u jednotlivých postav. Natolik se věnovala důkladnému propracování hlavní hrdinky, až z ní vytvořila někoho, kdo má na každý problém ten správný fígl. Škoda, že nepřenechala nějaký i druhým, protože díky tomu není třeba se více stresovat, Cia si se vším poradí… třeba si naběhne až v pokračování. 

HODNOCENÍ: 7/10

Autorka: Joelle Charbonneau
Originál: The Testing (#1)
České vydání: Fragment, 2016
Formát: paperback, 304 stran
Přeložila: Alžběta Kalinová
Databáze: GoodreadsDatabázeKnih
Žanrové tagy: dystopie, young adult
Pokračování: Zrada, Odveta

 

„Vezměte si talíř a jezte, co hrdlo ráčí.“ A jako by chtěl jít příkladem, dal se do vybírání.
I my čtyři si vzali talíře a nabrali si jídlo. Já si vybrala rolku plněnou rozinkami a oříšky, kousek lososa, jablko a pár mrkviček. Tak akorát, co jsem mohla sníst. Ačkoli od pohledu bylo jasné, že ostatní nejednali podle stejného klíče. Spousta z nich před sebou měla víc než jeden talíř plný jídla. Někteří si do něčeho jen jednou kousli a pak to nechali být a vzali si něco lepšího. Táta mě naučil vážit si jídla, které vypěstujeme, i sousedů, s nimiž se o něj dělíme. Pohled na tak nepokryté plýtvání něčím, co se tak dlouho vytvářelo a rostlo, než začalo plodit, mi bral chuť k jídlu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *